o
zlých bílých tramvajích
Kruté drama o třech obrazech z prostředí Budapešti na počátku 80. let
Postavy: István Czegőbor, hl. hrd. /IC/
I. tramvaj /PRT/
II. tramvaj /DRT/
Strážník /POL/
Chorus /CH/
-----------------------------------------------------------------------------------------
AKT PRVNí - úklady tramvají
/CH/ Budapešťský Ústav pro výzkum soukromého mínění, Czegőborova kancelář
/IC/ Dneska byl ale velmi tlustý den, /odmlka/ jakoby mi v uších pořád znělo zvonění tramvají, to protivné, táhlé, děsivé… /odmlka/ A ta osmnáctka, jak se na mě ráno na Rákoczyho tak úkladně zašklebila, až mi přejel po zádech mráz. /odmlka, chtěl by zamknout za sebou kancelář, z kapsy vyndává svazek klíčů, vtom se zhrozí, zbledne, poskočí dozadu a bolestně vzkřikne/ Ten klíč! Ten je od kolomazi, jakou používají Bílé tramvaje! Já to věděl… /pateticky/ já to tušil! Ale proč právě já?! /odmlka/ Copak já jsem snad jediný černý pasažér v celé Budapešti? /odmlka/ Ale já už s tím něco udělám, dneska si raději vezmu taxi a ono to už nějak dopadne… A před tím udělám něco pro svoje zdraví, jsem nesnesitelně přetažen, sejdu o jedno patro dolů, kolem kanceláře doktora Jánosyho, a teprve potom půjdu do výtahu.
/CH/ Jde a učiní tak. Bílé tramvaje mezitím číhají za rohem u výtahu v hořením patře.
/PRT/ Milá
paní kolegyně, vybraly jsme si pro naše úklady skvělý den, mimochodem, zítra
bude úplněk, no a za chvilku uvidíte, co s tím černým pasažérem provedeme!
/zlý krutý smích/
/DRT/ Ano, ano, jistě vážená paní kolegyně, všechno nasvědčuje tomu, že jste velmi zkušená tramvaj.
/CH/ Obě tramvaje napjatě čekají a po kratší době se PRT znova ujme slova /zvonění/.
/PRT/ Tedy milá paní kolegyně, ten mizera nás zřejmě napálil, sešel o patro níž kolem kanceláře doktora Jánosyho, a pak teprve nastoupil do výtahu.
/DRT/ Velevážená paní kolegyně, znamená to snad, že jsou naše úklady zhaceny?
/PRT/ Ale kdepak, milá paní kolegyně, my teď také sjedeme o patro níž, a tam si na ptáčka políčíme!
/DRT/ Tedy drahá paní kolegyně, vás zřejmě nemůže zaskočit nic, což opět dokazuje, jak udatná a ostřílená jste tramvaj!
/CH/ O patro níž.
/IC/ Nejsem ve své kůži. Já nejsem ve své kůži… Nějaký hlas mi našeptává, že bych měl raději sestoupit ještě o jedno patro níž, kolem kanceláře inženýra Fekéteho, a tam teprve použít výtah.
/CH/ Jde a učiní tak. Bílé tramvaje mezitím velmi podle čekají u výtahu ve druhém patře.
/PRT/ Milá paní kolegyně, řeknu vám, že ani netušíte jak už se těším, až toho halamu bídně sprovodíme ze světa!
/DRT/ A co teprve já! Z vašich zkušených slov, drahá paní kolegyně, která mě mimo jiné naplňují sebevědomím a vysokým napětím, přímo cítím vaše skvělé zásluhy na budování řádně hromadné dopravy.
/CH/ Bílé tramvaje opět čekají, ale PRT z toho. Po chvíli se PRT nechá znovu slyšet.
/PRT/ /znechuceně/ Ten lotr nás tu zřejmě tuší, jistě sešel o další patro níž, kolem kanceláře inženýry Fekéteho, a tam teprve použil výtahu!
/DRT/ Ale to znamená, vážená paní kolegyně, opravdový konec!
/PRT/ Milá paní kolegyně, začínám mít pocit, že už jste z toho ježdění na konci soupravy tak trochu natvrdlá, ale nechci zatím vyslovovat kvapný soud. Sjedeme tedy ještě o jedno patro níž, a tam holoubka polapíme.
/DRT/ Tedy vážená paní kolegyně, zřejmě mě nechcete ani na okamžik nechat na pochybách o tom, že jste prvotřídní a skvěle zajetá tramvaj!
/CH/ O patro níž, pro orientace v prvním poschodí.
/IC/ Je to zlé tušení anebo se o mě pokouší stíhy? Někde tu v blízkosti cítím chladná spřáhla Bílých tramvají… Ale jsem přece přes deset metrů nad ulicí a nejsem blázen! Sejdu tedy ještě o jedno patro níž, pod kanceláří docenta Kovácze, a tam zneužiji výtah. Chce se mi totiž…
/CH/ Jde a učiní tak. Bílé tramvaje zatím číhají v prvním patře.
/PRT/ /drsňácky/ Teď už nám ten pacholek neunikne! Jen ať se ještě pokusí o nějakou kličku a roztrháme ho na cáry!
/DRT/ Ano! Ano! Paní kolegyně, nemít vás, nevím, co bych si počala. Pořád bych si zvracela do starých kolejí nebo stála někde v depu.
/CH/ Čekají a čekají, až je brní podvozky /podvazky/. István však nikde…
/PRT/ Tak přece, milá paní kolegyně, někdo tomu grázlovi náš úklad vyzradil a on se teď prochází bůhví kde. A že našimi kolegyněmi dneska domů nepojede, na to můžete vzít olej s pískem!
/DRT/ Ale to je, drahá paní kolegyně, opravdový konec všech konců. A já se tolik těšila…
/PRT/ Paní kolegyně! Jste opravdu zpovykaná tupá tramvaj a k tomu husa a po právu patříte na konec soupravy! Nejste také nic jiného než pouhý kuřácký vůz! Vsadím motor, že byste teď klidně jela do sklepa na číhanou, a přitom by vám vůbec nevadilo, že zpátky nevedou troleje! Ale na vaše tuposti teď opravdu není čas!
/DRT/ Velectěná paní kolegyně, mám snad věřit tomu, že víte jak z této šlichty ven?
/PRT/ To si buďte jistá, že vím! Ale moc vás prosím, abyste nechala svých imbecilních otázek a okamžitě jela za mnou! Nesmíme ztrácet čas, ani házet pantograf do žita!
Konec prvního aktu.
/ opona padne jako mrtvý pták/
AKT
druhý - pomsta tramvají
/CH/ Zatímco István zbaběle odjel do svého domova, PRT vzala situaci do svých spřáhel.
/PRT/ Milá paní kolegyně, ani vteřinu nazmar! Koleje nekoleje, vezmeme to zkratkou a hlavně žádné zbytečné vrzání! Doufám, že jste si svou kolomaz nezapomněla u Istvána v kanceláři!
/DRT/ Velevážená paní kolegyně a Vůdkyně soupravy, jsem naprosto omráčená vaší hbitostí, postřehem a ostrovtipem, že jestli jsem tam ten humus nechala, bylo to z obdivu k vám!
/PRT/ Jestli jí ten padouch našel, tak odhalil naše plány. A já vás budu muset oznámit na dispečinku a nechám vám namísto pantografu potupně přidělat kladku!
/DRT/ Třeba dvě, vážená paní kolegyně, když se vám se mnou bude lépe jezdit!
/CH/ Tramvaje
mezitím předjedou vůz taxislužby s Istvánem, neboť PRT zná velmi dobře
zkratky skrz průchozy, ochozy, dvory a hlavně pěší zóny. /obě pak číhají u dveří Istvánova bytu, István právě přichází/
/IC/ Konečně
jsem těm krvelačným bestiím unikl. To jsem je ale s tím výtahem převezl! /mne si ruce/ Teď si udělám lipový čaj a
vezmu si prášek na spaní. Určitě se z toho do zítřka dostanu a rán si
koupím jízdenku na celý měsíc… /vtom však
ustrne a vyrazí ze sebe dušený výkřik/
/PRT/ /zlý sadistický smích, nato odkašlání a slavnostní tón/ Nebude třeba, Istváne! Zítra už nikam nepojedeš!
/DRT/ Hádej Istváne, pročpak jsme za tebou přijely!
/IC/ Ale já… /v smrtelných rozpacích/ Vždyť jsem nic…
/PRT/ No právě, že ty jsi nic! Vždyť ty ani nevíš, Istváne, jak vypadá řádná jízdenka!
/DRT/ Tak hádej, Istváne, proč jsme tady? No? Co? Tak bude to!?
/CH/ Tak trochu jede PRT do zadku.
/IC/ Ale milé Bílé tramvaje… /marně se nutí ke klidu/ Právě jsem si říkal… Právě teď jsem si slíbil…
/PRT/ Sliby chyby, Istváne. A víš ty vůbec, že jsme tě byly dneska navštívit ve tvé kanceláři, a tys nám podle všeho utekl?
/DRT/ Nó? Tak co? No, jak? Tak jak to bylo?
/IC/ Tak přece… /je v koncích, ale rezignovaně se vzmůže ještě k poslednímu pokusu zachránit si holý život/ Zítra, a to vám přísahám, budu za každou jízdu štípat deset jízdenek!
/CH/ Ale tramvaje ty jeho vytáčka neberou vůbec vážně.
/PRT/ Zdalipak víš, Istváne, že se o
tramvajích nenadarmo říká, že sou vobludně
těžký a maj vostrý kola?
/DRT/ Tak pojď, Istváne, zúčtujem´ spolu!!
/IC/ Ale milé tramvaje, dejte mi, snažně vás prosím, ještě poslední šanci! Vždyť zítra už budu přece mít…
/PRT/ Nebudeš!!! /obě velmi zlý krutý smích/
/CH/ Obě tramvaje pak Istvána zatlačí do
rohu chodby, velmi krutě jej pomučí, přejedou tam a zpátky, tam a zpátky. /pantomima/
/PRT/ /vítězně nad Istvánovou mrtvolou/ Milá paní kolegyně, máme zas´ o jednoho černého pasažéra méně a vidíte, jak to bylo nakonec snadné.
/DRT/ Padám před Vámi předním sklem v prach, velevážená paní kolegyně. Utvrdila jste mě v tom, že jsteta nejzaběhnutější, nejzkušenější a nejostřílenější tramvaj, které kdy nosily budapešťské koleje! A viďte, že mi nenecháte upilovat pantograf?
/PRT/ To víš, že ne… miláčku…
/CH/ Obě Bílé tramvaje se opět spojí v soupravu a vjedou do večerních budapešťských ulic.
Konec druhého aktu
/opona se nyní zachová jako hovado/
Nastane nejméně hodinová přestávka před závěrečným aktem
AKT TŘETÍ - EPILOG
/CH/ Uprostřed rušné křižovatky /mezi Népköztársaság útja a Lenin körút/ cvičí strážník pendrekem.
/POL/ Tedy vážení přátelé, dámy a pánové, děti. Toho, co jsem viděl, slyšel a dokonce i četl nebylo moc. Ale ani málo. Ale to, že by si Bílé tramvaje pro svou oběť vyjely až do druhého patra, to jsem ještě neviděl. /rozpaky, pak obzvlášť obtížný cvik pendrekem/ A proto, proto nejezděte na černou!!
Konec
/oponu nebudeme rozebírat/
V.M.-------------------16. 8. 1989---------------------------Ansbach, Bayern---------------Základní Německo